Technologie ADC

Konjugáty protilátek a léku (antibody-drug conjugates, ADC) jsou v onkologii díky své specificitě a účinnosti jednou z nejsledovanějších kategorií léčivých přípravků. Konjugáty mají dvě složky: protilátku, která umožňuje vysoce cílený transport léčiva přímo k nádoru, a silnou cytotoxickou složku, která nádorové buňky zabíjí.

Navzdory své vysoké specificitě a účinnosti mají konjugáty ADC stále různá limitující omezení:

  1. Úzká terapeutická okna limitují množství přípravku dodaného až k nádoru, které často působí toxicky ještě dříve, než je možné dosáhnout maximální účinné dávky.
  2. Omezená kontrola nad procesem propojení protilátky s toxinem může vést k nestejnorodosti ovlivňující farmakokinetiku a účinnost konjugátu a může tak brzdit další klinický vývoj.
  3. Nestabilní spojení protilátky a toxinu může vést k uvolňování toxinu ještě v krevním řečišti.

Přípravky na bázi ADC vyvíjí SOTIO ve spolupráci s NBE-Therapeutics. Tyto přípravky jsou založeny na patentované technologii SMAC společnosti NBE-Therapeutics. Využívají antracyklinový toxin označovaný jako PNU, což je vysoce účinná cytotoxická látka odvozená od doxorubicinu, zprostředkující imunogenní buněčnou smrt a navozující dlouhodobou imunitní odpověď.

Přípravky na bázi ADC vyvíjené společností SOTIO jsou navrženy tak, aby řešily limity stávajících produktů ADC: 

  1. V preklinických studiích přípravky vykazovaly dlouhý poločas působení se širokým terapeutickým oknem, což vedlo ke zvýšení jejich účinnosti při koncentracích hluboko pod prahem toxicity.
  2. Díky platformě SMAC vznikají homogenní ADC s vyšším výtěžkem v procesu konjugace a potenciálně vyšší účinností.
  3. Typ chemického spojení protilátky a toxinu je stabilnější a omezuje uvolňování toxinu v krevním řečišti.